Cestování s dětmi? ANO

Cestování a malé děti jsou někdy ožehavé téma. Takové, kdy se lidé dělí na dva tábory. Ten první je rezolutně proti. ,,Vždyť to dítě z toho nic nemá. Zbytečně vyhodíte peníze oknem. A co když onemocní? Co pak budete dělat?”

No a ten druhý, kdy se někteří novorozenci ocitnou už během šestinedělí v šátku v některé exotické destinaci a tropickém horku.

Osobně se nacházím někde uprostřed mezi těmito dvěma extrémy.

Moje nejstarší děti se narodily v létě a to jsem nikdy na větší cesty neodjížděla. Stojím si za tím, že první týdny po porodu potřebuje žena i děťátko čas a prostor na novou životní etapu. Nemluvě o prostoru pro zotavení těla i duše, viz. Článek šestinedělí, zapomenutá svátost.

Zato rok poté už ale nebyl důvod setrvávat doma a tak jsem vždy vyrazila na dovolenou, i když byly moje děti teprve v raném batolecím věku. Zpravidla jsem dávala přednost evropským destinacím, až na jednu výjimku.



Adam byl s námi poprvé v Chorvatsku autem a noční cesta byla naprosto v pohodě, téměř celou ji prospal. Vyrazili jsme koncem května. Počasí tak bylo příjemné a byla to jedna z nejhezčích dovolených. Ubytováni jsme byli v apartmánu, na obědy jsme chodili do blízké restaurace a na večeři zůstávali kvůli režimu v domě a odpočívali na terase v čase, kdy malý spinkal.

Nečekali jsme žádné adrenalinové zážitky, Adámkovo režim byl pro nás prioritou.

Proto jsme z dovolené odjížděli odpočatí a v pohodě.



Za pár týdnů jsem ho vzala letadlem do Anglie za sestrou na dva týdny. Tady to už bylo trochu náročnější. Nákupy a více výletů, navíc mi onemocněl. Ale zdravotní péče v U.K. byla nakonec mnohem efektivnější, než u nás. Během jediné návštěvy ho prohlídli od hlavy až k patě, zdravotní sestra  mu zjistila zánět středního ucha a napsali nám obratem léky, které do dvou dnů zabraly.


To u nás jsem vždy musela absolvovat cestu k obvodní lékařce a potom ještě s doporučením ke specialistovi na ORL, aby se mu vůbec někdo podíval do ucha. Takže za nás skvělá zkušenost se zdravotní péčí v Anglii.

V necelých dvou letech jsme vyrazili do Egypta. Malý letěl v tomhle věku jen za pět set korun za vízum, takže jsme zaplatili zájezd jen za nás s manželem a protože měl ještě tehdy k jídlu skleničky, nemuseli jsme se strachovat z možné střevní infekce. Vyrazili jsme už koncem dubna, takže opět příjemné klima i minimum nemocí (po létě kdy jsou vysoké teploty je riziko nákazy v těchto destinacích podstatně vyšší).

Takže za nás i taková destinace je fajn, pokud sem neletíte v sezóně do tropických teplot, to s malými dětmi opravdu nedoporučuji. Kojenci i batolata mají nezralé termoregulační centrum takže se mohou rychle přehřát, i podchladit.

Celkově dovolená s jedním dítětem byla vždy super, protože jsme se s manželem mohli i vystřídat v hlídání a třeba si i chvilku o samotě zaplavat.



Vyrazit na dovču se dvěma malými dětmi, to už je trochu jiná káva.


Ellu jsme vzali autem do Severní Itálie v jedenácti měsících v polovině června. Cestou jsme měli autonehodu, po příjezdu nám onemocněla a týden měla horečky. Zdravotní péče byla ale opět perfektní a druhý týden dovolené už byl bez problémů. Za další rok jsme vyrazili na řecký Rhodos. Naše holčička měla tou dobou takové náročné období, první tři dny pobytu byla mrzutá. Potom se aklimatizovala a už to bylo mnohem lepší. I když to byl all inclusive pobyt, odjížděli jsme trochu vyčerpaní, protože nám naše dvouletá cácorka neposeděla ani na chvilku. Pamatuji si, jak jsme vždy sprintovali ke švédským stolům, abychom se stihli najíst, než se malá rozhodne opustit jídelní židličku a zmizet v davu.



Pro partnery je taková dovolená s malými dětmi náročnější, takže je dobré dopředu počítat s tím, že relaxu si pravděpodobně ani jeden moc neužijete.

Tady je velmi důležité si zhodnotit, proč vlastně na dovolenou vyrážíte. Je to relax na pláži s drinkem v ruce? Tak to opravdu raději lepší být doma a počkat až děti povyrostou. Takovou dovču si fakt užijete až tak kolem čtyř let věku dítěte.🤷‍♀️


Na druhou stranu, pro mě je cestování důležitou součástí, mám ráda změnu a nadhled, který s tím pro mě přichází.


A navíc žiju tady a teď. Kdybych čekala až děti vyrostou, posledních deset let bych nikam nejela. A to by byla velká škoda.Těch společných zážitků, o které bychom jinak přišli.


Jasně, že se těším i na to, až zase jednou budu ležet na lehátku s drinkem v ruce. Ale zatím si užívám dovolené s dětmi, i když pobíhám po pláži více, než ležím.


Proto jsem i ve vztahu s druhým manželem vyrazila na dovču hned první společné léto. Sice tehdy jen po Čechách, protože nám tehdejší rodinný rozpočet víc nedovolil, ale bylo to super. Vyrazili jsme do Dvoru Králové a do Prahy na týden. Tři malé děti ve věku tři, pět a šest let. A střevní viróza na cestu zpátky, která nás skolila postupně všechny. Úplně si vybavuji, jak se Adámek zničehonic pozvracel u kasy v Obchodním domě IKEA🤦‍♀️

A jak jsme odpadli sotva jsme vynosili kufry.

Další rok jsme si sice dali pauzu a jeli jen ve dvou na svatební cestu, ale s Tobiáškem už jsme jeli k moři zase všichni, i s mým exmanželem. Máme totiž to štěstí, že máme harmonické vztahy i po rozvodu a oba chlapi si spolu dobře rozumí. Takže jsme vlastně taková rozšířená, i když netradiční rodina.

Tři dospělý na čtyři děti bylo dost v pohodě a musím říct, že to jarní miminko je na dovču v létě super. Tobimu byly začátkem léta čtyři měsíce a to bylo tak akorát. Měli jsme za sebou dávno šestinedělí i první očkování a také zaběhnutý režim. Ten jsem všem dětem vždy dodržovala, bez ohledu na aktuální destinaci, nebo výlet.

No a protože Tobimu tou dobou skončily i baby koliky, byla to naprosto pohodová dovolená. Plně jsem kojila, takže jsem pro něj nemusela řešit jídlo ani pitný režim, spinkal v korbičce od kočárku, v šátku a se mnou v posteli.