Karanténa přináší pro naše partnerské vztahy nové výzvy.
Být doma s početnou rodinou a partnerem, když ani jeden nemůžeme do práce, to zpočátku u nás bylo hodně náročné. Zejména na organizaci manželova práce z domova, učení našich dětí, kdy jsem se zpočátku neobešla bez jeho technické podpory a také provozu domácnosti.
První dva týdny jsme čelili mnoha konfliktům, které doma normálně neřešíme.
Ale musím říct, že teď už jsme doma docela sehraní a hádky už jsou jen výjimečné. A tak mě napadlo, že s vámi tady posdílím, co vše nám pomáhá zvládnout lépe tuhle náročnou situaci🧡
I doma plánujeme čas spolu a bez sebe. Jakmile je to možné, oddělíme se na odpočinek. Když jde po obědě Tobi spinkat, já jdu s ním, Lukáš většinou pracuje a starší děti po výuce odpočívají. Na odpolední zdravotní vycházku ho pak vezme většinou také jen jeden z nás.
Když jeden z nás potřebuje v určitý čas pracovat, řekne to předem a ten druhý mu to umožní. Lukášovo home-office na další den řešíme už večer předem, přesně si dohodneme od kolika hodin pracuje a do kdy, vymezíme si čas i na společný oběd, nebo kávu.
Školu dětí zpravidla mám na starost já, ale jednou týdně mě vystřídá. Já v tom čase buď pracuji on-line, nebo vyrazím na velký rodinný nákup.
Snažíme se snídat společně a už ráno se vzájemně dobře naladit. Když máme s dětmi přestávku na učení, Lukáš si udělá chvíli volna z kanceláře a dáváme si spolu krátké rande na balkóně, nebo v obýváku na společnou kávu. Na tyhle chvilky se už oba těšíme předem.
Hezky se doma každý den oblečeme a motivujeme k tomu i naše děti.
Nevyhledáváme negativní zprávy.
Pokud možno věnujeme pozornost pozitivním zprávám.
Když se jeden z nás necítí dobře, druhý ho zastoupí.
Protože na některých projektech pracujeme společně, domlouváme i naši spolupráci předem a vytyčené termíny oba dodržujeme. Časově jsme však flexibilní. Když jeden z nás potřebuje řešit jinou práci, vycházíme si vstříc.
Hezky se oslovujeme a jednáme se sebou, jako sami se sebou.
Poděkujeme si, když nám jeden prokáže laskavost. Nebereme to jako samozřejmost.
Když vyřešíme případný konflikt, snažíme se v klidu vysvětlit své emoce, mít pro sebe navzájem pochopení a omluvíme se. (Teda vždycky ne hned, ale i dodatečně se to počítá :-)).
Pokud se stane, že jsou konfliktu přítomné naše děti (čemuž se v průběhu karantény opravdu nejde vždy stoprocentně vyvarovat), snažíme se co nejrychleji usmířit tak, aby děti také proces usmíření zaznamenali. Vždy s nimi potom o situaci promluvíme, vysvětlíme jim, proč ke konfliktu došlo i jak ho řešíme. Ujistíme je o naší lásce i nutnosti komunikace a že je přirozené ve vztazích konflikty řešit.
Konfliktům předcházíme, jak je to jen možné. Já třeba vyklidím pole, když cítím, že už nejsem v nějaké situaci o.k. Pomáhá mi krátká vycházka, běh v přírodě i chvilka samoty v ložnici.
Když teď nemůžeme na večeře a do čajovny, vytváříme si podobnou atmosféru alespoň u nás doma🕯 Aspoň jednou týdně si uděláme večeři při svíčkách a nějaký společný večer, pustíme si hezký film a společně odpočíváme. Pokud jeden z nás nemá náladu a potřebuje být sám, respektujeme to a vynahradíme si to později.
O víkendu spolu vyrážíme do přírody, jak je to jen trochu možné.
Vytváříme si další projekty, na které se můžeme společně těšit. Teď zrovna zvelebujeme naši zahrádku a užíváme si rodinný čas.
Snažíme se hledat i na současné situaci pozitiva. Například více společného rodinného času, za který jsme vděční.
Hlídáme si každý své zdroje. Ani jeden nejsme zodpovědní za zdroje toho druhého. Každý z nás má jinou potřebu spánku, odpočinku, samoty a dalších zdrojů. Oba se snažíme maximálně zajistit ty své tak, abychom tu mohli být maximálně pro rodinu i jeden pro druhého.
Většina výše uvedených zásad funguje i mimo karanténu. Nutno říci, že jsme v tomto ušli společně kus cesty. Na začátku našeho vztahu bych takový odstavec dala dohromady jen stěží. Hodně nám pomohl čas, také krize, které už jsme společně překonali a především osobní rozvoj nás obou.
Samozřejmě jsou u nás horší a lepší dny. Určitě máme ještě rezervy, na kterých je třeba zapracovat. Ale snažíme se a taky už pár let na komunikaci pracujeme. Myslím, že ta práce na sobě a vztahu nikdy nekončí.
Vždy budeme čelit novým výzvám, teď je to karanténa, za pár let to bude zase něco jiného. Změna je jediná jistá :-). Neustále se měníme a vyvíjíme a s námi i náš vztah. Tak ať je nám v něm všem co nejlépe.
Comments