Porodní asistentka na Bali

Březen 2024.

Uklouzla jsem jen tak na naleštěných parketách. Na plotně večeře, zazvonil telefon z ložnice. Běžela jsem a v obývacím pokoji před klavírem mi podklouzly nohy. Spadla jsem v tak nešťastném úhlu. Až na kost. Omdlela jsem na chvilku bolestí, chtělo se mi zvracet. Na nohy jsem se nemohla dostat. Následovala cesta do nemocnice na pohotovost, kde rentgen ukázal zlomeninu kostrče. Tak malá část těla a taková bolest.

Zranění kostrče, první čakry a mé největší achilovy paty.

Dosedlo mi tam všechno.

Moje nasazení plynoucí ze strachu. A mnoho dalšího.

Můj muž mi tři týdny předtím oznámil, že letí na Bali. Nestihla jsem to zpracovat, dva týdny byl pryč a den před jeho odjezdem se mi to stalo. Tady jsem pochopila podstatu psychosomatických úrazů. Na vlastní kůži. Jako ostatně pokaždé v mém životě. Všechno si musím prožít, odmakat. Saturn v prvním domě v mém radixu je jasný. Nic nebude v životě zadarmo.

Všechny cenné lekce si poctivě odžiju, odmakám a nic nepůjde jen tak. Ale vždycky to dobře dopadne. Jupiter, ta šťastná planetka příznivě osvětluje celý můj horoskop.

Je to jako v pohádce o Šípkové Růžence, kde zlá čarodějnice vyřkla svou kletbu, ale ta hodná ji zachránila. Tak nějak si stouply moje planety v den a hodinu mého zrození.

Dlouhá rekonvalescence mě doslova “uzemnila”. A  doznívala témata z mého bolavého dětství. V červenci v Glastonbury se tisknu pánví k Thórovi…posvátné bráně mezi světy. Tady je mi tak nějak lehko. Energeticky se cosi otevírá, večer si povídáme se sestrou o tom, jak mi bylo když se narodil mladší bráška. Jak bylo těžké být “jen” holčičkou. Táta si syna moc přál. A já byla třetí dcerou. Narodila jsem se k jeho narozeninám jako dar. Po dvou dcerách z prvního manželství mu asi moje duše chtěla udělat radost a vynahradit mu, o co přišel. Ale nebylo to dost. Já nebyla dost. A pak přišel bráška, bylo mi sedm. Celá rodina se radovala z dědice, v naší patriarchální rodině syn stále hodně znamenal. Cítila jsem se tehdy moc smutná a osamělá.

Tři týdny předtím jsem prošla hypnotickou terapií k léčení vnitřního dítěte. K pochopení toho, proč jsem si tolikrát prošla léčením zraněného ženství. S psycholožkou jsme rozklíčovaly, kde byla moje duše nejvíce zraněná. A kde se zranění cyklicky opakovala. V tomto životě. Na regresní terapii jsem se nikdy nedostala. Zatím se ke mě nedostal zkušený průvodce. Možná na to ještě někdy přijde čas. A nebo taky ne. Zatím si vystačím s tím současným.

Když jsme se vracely z Anglie, můj muž mě pozval na Bali. Nechtěla jsem o tom ani slyšet. NA BALI NIKDY NEPOJEDU.

O dva týdny později, v Albánii jsme objednali letenky. A začátkem ledna 2025 odletěli na Bali🌴

Na ostrov, kam jsem nechtěla v žádném případě odletět.

Na ostrov zázraků, který podle staré legendy chrání draci 🐉 a kde se vše rychle manifestuje. Bali je totiž ostrovem bohů. A energie tu proudí neskutečně rychle🌪️

Co se v ČR odehrává týdny, tady je hotovo za den. Bez nadsázky.

První dva dny jsme trávili v turisticky bohatém Ubudu. Dlouhé chaotické velkoměsto, které nemělo žádné velké centrum, žádné chodníky, ale bohatá rýžová pole kolem a spoustu krásných restaurací, kaváren a moderních barů.

Večer po ubytování jsme se stihli vykoupat v čisťounkém bazénku a ráno na terase jsme posnídali čerstvé ovoce, smoothie a výbornou balijskou kávu.

Rozhlížíme se spokojeně kolem a vyrazíme uberem do dřevařského obchůdku. To je hotovou uměleckou galerií. Všechny dřevěné výrobky jsou poctivá ruční práce s obrovským duchovním přesahem. Po chvilce vybíráme sošku budhy do budoucího domácího chrámu. Poté usedáme zpět do auta a necháváme se odvézt do vyhlášené hipsterské kavárny na pozdní oběd. Jíme na terase hned vedle rýžového políčka a vzadu nás lákají do opičí uličky. Dojídáme v klidu a po nákupu dárečků v sousedním obchodě se vracíme do apartmánu. Po osvěžující koupeli v bazénku vyrazíme přes ulici na lehkou večeři do čajovny. Dáváme si pečeného lososa, smoothie s bazalkou a vodní dýmku s příchutí manga a vodního melounu.

Na druhý den pro nás přijede řidič a vyrážíme přes vnitrozemí na sever ostrova, do retreatového welness komplexu Poinciana. Cesta zabrala několik hodin.

Po příjezdu na recepci nás ochotný personál ubytuje ve vilce na pobřeží s výhledem na oceán. Na terasu nám donesou smoothie s papájou. Večeříme s později s přáteli v altánu na pobřeží při západu slunce. A každý další den plyne v neuvěřitelné lehkosti.

Připadám si jako v jiném světě, jakoby v jiném časoprostoru. A právě tady, na turisticky nepolíbeném severu, kde se potkávají hory s oceánem a energie se tu rychle střídají se mi poskládá zbytek pomyslné skládačky.

Tady se odehrává nádherná proměna každého cestujícího. Každý den se v zahradách kolem apartmánových vilek objevují květinové obětinky se zapálenými svíčkami. Přirozená spiritualita balijců mě fascinuje. Jdou v souladu s přírodou, intuitivně napojeny na cyklus matky země 🌍 a téměř každý týden se tu slaví ceremonie. Zaujal mě den hojnosti, kdy jsme na chrám dávali peněženky, aby k nám proudila hojnost a zvyšovala se prosperita. A mnoho dalších ceremonií. Téměř každá rodina má svůj domácí chrám. Na pláži jsme byli také svědky pohřební ceremonie, která nebyla smutná. Naopak, balijci pohřby pojímají jako oslavu, oslavu života zesnulého.

Uprostřed týdne se se skupinou přátel vydáváme do do džungle k vodopádům. Řidič nás uberem přiblíží k pralesu, odkud jdeme asi dvacet minut pěšky. V lesním chrámu zapalujeme tyčinky a potom se jdeme rituálně očistit pod vodopád. Stoupám si do řeky pod silný proud vody, nechávám odnášet vše, co už patří minulosti, všechny zátěže, které už mi neslouží…a postupně cítím, jak voda nabíjí mé tělo, očišťuje a rozvibrovává. Neskutečný zážitek, tahle vodní očista. Úplně jinak. Cestou zpátky míjíme stromy života, jak je známe z Avataru. Nádherný čas zakončujeme posezením v džungle kavárně s balijskou čokoládou, horkou pálivou polévkou a neskutečným výhledem do pralesa.

Další dny střídaly lenivé tempo, každé ráno plaváním v bazénu. Všimla jsem si, že se mnou často plují vážky- dragon flies. A já se v polovině pobytu setkávám v meditaci se svým duchovním drakem. Bylo to v den, kdy se probouzela sopečná činnost. Nádherný den, mimořádné energie. Propojuji se opět se svou dračicí, která mou duši na zemi stráží už celé věky. Po rituálu v chrámu se jdu sama vykoupat do oceánu. A už tomu konečně začínám rozumět.

Bali mě úplně vyplo.

Tak nějak hezky; mateřsky.

Jak řekla má laskavá průvodkyně Darja:

“Tady jsi v náruči matky země. Nech se kolébat. Dopřej si to vypnutí a opečuj se. Nespěchej.”

Ano. Miluju svůj život (často ve výkonu - mužské energii).

Ale tady se nechám kolébat blaženém plynutí v tady a teď.

Tady jsem konečně odložila nekonečná musím.

Bali mě vyplo nejen na místě, ale už několik měsíců předtím. Celý proces duchovní transformace začal už v březnu 2024, přestože jsem letěla až v lednu 2025. Úrazem kostrče to začalo. A tady vše “dosedlo”.

Po rituálu cítím, že se opět rozhořel můj vnitřní oheň. Těsně před odjezdem zjišťuji, že každá vilka v Poincianě má své zasvěcení. Ta moje byla dračí slůje. Darja, má spřízněná duše měla vilku vedle mě. Plnou kytiček a měkkého, růžového světla. Moje postel měla dračí hlavu, které jsem si prve nevšimla. A lampičky na stole byly ve tvaru dračích vajec. Náhody neexistují :-).

Přiletěla jsem se opět propojit se svou dračicí, odložit své strachy být vidět a slyšet. V plné autenticitě. Dovolila jsem si opět zářit.

Poslední den vyrazíme hned po snídani, cestou zastavujeme v nádherném pohoří Kintamani. Restaurace s dechberoucím výhledem na jezero a horu hned vedle byla neskutečný zážitek.

Později odpoledne se ještě zastavujeme v Ubudu v porodním centru světově známé porodní asistentky Ibu Robin Lim. Areálem nás provede dula ze severní Itálie. Má čtyři děti, stejně jako já. V porodním pokoji za ní rodí Francouzka své první miminko, a nahoře v prvním patře probíhá jóga pro těhotné muslimky. Hned vedle je sirotčinec, aby tu našly azyl a péči matky s dětmi v nouzi. Jen nerada se loučím s ochotným personálem, ale čas nás tlačí a odjíždíme na letiště. Těsně před ním nás řidič vysadí u továrny na zlato a stříbro. Manžel mi kupuje zlatý prsten s rubínem. A potom už se loučíme s řidičem na letišti. Těsně před odbavením nám letuška nabídne za zlomek ceny bussiness letenky…uvolnily se na poslední chvíli dvě. Na tak dlouhý let jsme se rozhodli je koupit, a mě se vybavují slova našeho hostitele Davida…”příště už poletíš byznysem.” Nooo, jak říkám, na Bali se manifestuje neskutečně rychle.

Už cestou zpět vím, že tahle cesta byla mimořádná a bude to právě Bali, kam se možná vydám se svou skupinou na probuzení pánevního dna.

Pokud s vámi rezonuje můj příběh, možná je to pozvánka pro vás. Pozvánka na to, dovolit si…dát samu sebe na první místo. I když jste si nikdy nedovedly představit, že něco takového zažijete…jet sama na Bali. Ale když to uděláte, odložíte svá ALE, dáte samu sebe na první místo, začnou se dít zázraky. A Bali vás energeticky provede právě tou proměnou, která vaši duši volá. S obrovským časovým přesahem. Protože když vás toto místo zavolá (třeba i jen přes můj instagram :-)), už vždycky se bude váš život dělit bez nadsázky na před a po Bali.