Mnoho lidí skrývá své přednosti a nevyužívá plně svůj potenciál. Z mnoha a mnoha důvodů. Myslím si, že je to často nedostatek sebevědomí, sebedůvěry a často strach. Strach vystoupit ze své komfortní zóny a vyjít s kůží na trh, strach začít dělat věci ve svém životě jinak.
V českém prostředí se ani tak moc nedivím. Sama jsem to tak léta měla. Na základní škole jsem příliš nevynikala, protože nejsem ani tak obdařena myšlením logickým, ale analogickým. Náš školní systém je ale zaměřen jinak a bohužel léta převážně stagnuje. Mé štěstí bylo, že jsem odjakživa věděla, co chci dělat, znala jsem od útlého věku své povolání, což se poštěstí málokdy. Má nejstarší sestra mi nedávno vyprávěla, jak jsem za ní v pěti letech přišla se zvláštním obrázkem. Ona ve svých 13 letech netušila, co znamená. Bylo tam nakreslené oplodněné vajíčko a spermie kolem.📷 Už tehdy jsem směřovala tam, kde jsem dnes.
Přesto, s mou mimořádně citlivou povahou bylo těžké vyrůstat, obzvlášť v rodině, která se rok od roku rozpadala. Dospívání náročné a v 18 letech jsem se odstěhovala od rodičů k příteli, abych začala žít svůj vlastní život.
Dnes jsem za to vděčná. Nikdo mě nevodil za ručičku a vyzrála jsem dříve, než většina mých vrstevníků. Dokonce si nemyslím, že je to špatně. Ba naopak. Poprala jsem se vždy se životem s houževnatostí, přestože navenek jsem působila jako křehká a naivní dívka. A mnohokrát se mi hodila průprava z těch náročných let, kdy škola a práce bývala mou jedinou útěchou ve světě, kde chybělo rodinné štěstí.
I to je důvod, proč je mi rodina nadevše a jsem za své dnešní rodinné štěstí tak moc vděčná. Vím, že to, co žiji dnes každý den, není samozřejmost. Možná to zní jako klišé, ale já opravdu každý den děkuji nebi za to krásné v mém životě. Nezaměřuji se na to špatné, co se mi kdy stalo. To mě vždy posunulo dál a jsem ráda, že zpětně dokážu s pokorou přijmout i bolestné okamžiky v našich životech. I kdyz jsem se to učila jako asi každý.
Co mi ale trvalo, bylo objevit právě ten nevyužitý potenciál, který ve mně dřímal. Před časem jsem si všimla, že podvědomě skrývám to, v čem vynikám. Ať už v práci, nebo jinde. Že se bojím odhalit, taková, jaká opravdu jsem, autenticky a přímo. A protože loňský rok jsem se ponořila do učení sebelásky, došlo mi proč a že existují způsoby, jak to změnit. Investovala jsem hodně peněz i času do kurzů osobního rozvoje a začala vědomě pracovat na svém seberozvoji. To byly nejlépe investované peníze v mém životě. Krůček po krůčku jsem transformovala svůj přístup sama k sobě a spolu s tím se časem začal měnit svět kolem mě. Postupně se začala měnit má pozice v práci i v rodině.
A co bylo najednou jinak? Pěstováním sebelásky jsem se za sebe časem dokázala postavit a prosadit se. Přestala jsem skrývat své přednosti ze strachu, že mě někdo bude hodnotit, nebo kritizovat, ať už veřejně, nebo za zády. Začalo mi být jedno, co si myslí ostatní. Pochopila jsem, že je důležité říkat ne (mooc těžké 📷📷📷). Taky, že nemusím být na všechno a za všech okolností sama a naučila jsem se delegovat. Vyhledávala jsem to, co mě baví a dělá šťastnou. A mohla bych takhle pokračovat ještě mnoho stránek. Učení sebelásky mi dalo sílu určit si hranice, cíle a tvořit každý den svého života tak, abych se v něm cítila spokojená a šťastná. Přestala jsem se trápit výčitkami, když jsem si místo hraní s dětmi chtěla raději přečíst knihu, nebo pustit oblíbeny seriál.
A děti? Přijdou mi spokojenější, než kdykoli předtím. Jsou uvolněnější a radostnější. Vyrůstají z nich sebevědomí, pohodový lidé. O to intenzivněji jsem si uvědomila, že děti jsou vskutku naším zrcadlem a barometrem. Už je to dáno i silným energetickým propojením mezi matkou a dítětem v prvních sedmi letech zivota.
Takže maminky, jestli se snažíte být super mámou a bojujete s tím, co všechno musíte stíhat a zajišťovat, na chvilku se zastavte. Udělejte si alespoň jeden den v týdnu pár hodin jen pro sebe a začtěte se do učebnice sebelásky, nebo knihy miluj svůj život od luise. L. Hay. Jsou to úžasné, léčivé transformační zdroje a já je vřele doporučuji jako nadčasový úlovek do každé rodinné knihovny📷 Je před námi ještě mnoho zimních večerů, tak hurá do toho! 📷📷👱🏼♀️🧑🏽
P.S. Dělejte si radost. Aspoň jednu malou drobnou radost pro každý den. Může to být vynikající polední káva, svižná procházka v přírodě, krátké denní snění nebo jen voňavá vana na sklonku dne. A těšte se na všechno, co přijde📷 Vím, že žít se má tady a teď, ale já jsem zjistila, že se prostě potřebuji na něco těšit. Momentálně je to pohodový večer u filmu, odpolední čas, kdy jsou doma všechny děti a hrajeme hry, nové miminko, které se má v březnu narodit📷. No v neposlední řadě také naše letní dovolená. Ne náhodou ji bookuji právě v tomto bezbřehém období, kdy opadne vánoční atmosféra, venku u nás v nížině pod horami je většinou pošmourno a do prázdnin je daleko📷 dokážu pak hodiny vysedávat na internetu a plánovat. A právě to těšení se a plánování je na celé dovolené kolikrát to nejlepší a vůbec mi to nevadí. 📷📷📷
Comments