Musím se vám přiznat. Poslední dobou už je na mne všeho moc. Ta uspěchaná doba nám lidem moc neprospívá. Všední dny přeplněné školními i mimoškolními aktivitami. Spoustu kroužků a aktivit pro děti. Velké množství oblečení a hraček. A neustálý hon za něčím. Rozhodla jsem se před nějakým časem minimalizovat. Oblečení, hračky a vše doma postupně omezuji na nezbytné minimum. Stejně tak to dělám s naším týdenním režimem. Nechci aby moje děti trávily dětství přebíháním mezi školou a kroužky. Chci aby měly čas si pohrát, být v klidu doma a třeba se i nudit. Aspoň někdy:-)
Proto každé z našich dětí má kroužky maximálně dvakrát v týdnu. O víkendu trvám na tom, aby alespoň část jsme byli jen doma. Abych měla čas na knihy, chvíli klidu a děti se mnou něco dobrého mohly upéct. A pak se s čajem zachumlat do deky a koukat na pohádku. Aby zažily běhání s kamarády před domem a užili si svou volnou zábavu. Nejen tu co jim organizujeme my, dospělý. Jsem zastáncem vědomého rodičovství a proto cíleně nechávám své děti někdy na pokoji. Věřím že méně je někdy více. A pokaždé když si nejsem jistá jestli bych přeci jen děti neměla přihlásit do dalšího kroužku nebo vymyslet v týdnu hromadnou aktivitu pro nás všechny, přečtu si líného rodiče. A hned se hodím do pohody Musím se přiznat že úplně líný rodič nejsem, ale s každým dalším dítětem se tomu ideálu blížím
Ale vážně, opravdu si nemyslím že děti potřebují každý den přebíhat ze školy na kroužek. Nemyslím si ani že je to dobré pro rodiče. Moje maminka kdysi zájmové kroužky nazvala past na rodiče. Měla, myslím, docela pravdu. Ovšem především pro děti je to nesmírně náročné. Škola požaduje výkony a na mimoškolních aktivitách se to děje také. Na některých samozřejmě ne, ale upřímně, stejně si myslím že děti by se hlavně měly naučit relaxovat. A to se nejlépe učí doma. S knížkou. I u pohádky v televizi. Proč ne?
Samozřejmě každé dítě má jiný temperament. Vidím to na našich synech. Adam je introvertní intelektuál. Vydržel by v encyklopediích ležet hodiny. Sebastian je extrovert. Pořád sebou šíje, neposedí. Potřebuje nejvíc fyzického vyžití ale myslím že je lepší když se projíždí na kole podle svého, než kdyby mu u toho někdo diktoval co a jak. Svoboda vede k samostatnosti. A Ella? Ta je šťastná všude. Je to šťastné dítě od chvíle kdy se narodila. Miluje čas doma i venku a pořád u toho povídá. Nebo zpívá. Opravdu pořád. Je z našich dětí nejvíc slyšet a vidět. Prostě lvice. Ona by zvládla dva kroužky každý den, ale...já myslím že rovnováha je klíčové slovo. A tak chodí na čtyřobor pondělky a středy. Úterý odpoledne jsme doma všichni. Děti si hrají nebo se mnou vaří, hrajeme prší a člověče nezlob se. Když jsem unavená z nočního vstávání k Tobimu, děti si vystačí i mezi sebou. Někdy si zacvičíme u televize jógu. Nebo si jen tak povídáme. Pátky to máme stejně. A já bych o tyhle chvíle nechtěla přijít.
Každopádně netvrdím že to co je dobré pro nás je dobré pro všechny. Vůbec ne. Chtěla bych jen inspirovat rodiče kteří se stejně jako já cítí přetížení v tomhle systému. Myslím si že bychom se měli cítit dobře a v pohodě. Jsou akčnější rodiny které budou více venku a budou se tak cítit nejlíp. Chtěla jsem jen vyjádřit jak to cítím já. A podpořit vás v minimalizaci mimoškolních a dalších aktivitách pokud to tak budete cítit
Věřím že každá rodina si může najít svou rovnováhu. Krásný předvánoční čas přeji Vám všem
