Dlouho jsem přemýšlela jak zachytit svůj porodní příběh. Chtěla jsem sofistikovaně vyprávět ale...v těhotenství mi zřejmě vypochovala část mozku a po porodu vlivem laktace i ta zbývající část 📷
Jsem teď totálně ponořená do své ženskosti a absolutně neschopna racionálního uvažování. Toužím jen tak být. Plynout a neplánovat. Relaxovat. Spát kdykoli můžu protože v noci nerušeně prospat několik hodin nemůžu. A podle toho ten den někdy vypadá 📷
Zvláštní, ale jsem v tom aktuálně velmi šťastná. Šťastná i když pořádně nespím, nemůžu rozjíždět své pracovní plány ani strávit den lenošením u vody. Šťastná i když peněz moc není a cestování po jakém toužím se odsouvá opět na neurčité až...až děti povyrostou a vyděláme víc peněz.
Šťastná jsem protože Tobiáš mi srovnal priority a měla jsem možnost uvědomit si, co je pro mě skutečně důležité. A vím, že je to ON. Nás nádherný Tobiáš. Modrooký zázrak. Z jaké planety k nám přišel vážně netuším ale tuším ze nás přišel hodně naučit. O životě. O skutečných hodnotách. O lásce. O nás samotných, naší podstatě. A je to krásné učení.
Taky nás přišel zachránit. Náš vztah s Lukášem a vlastně i mě samotnou. Na den a noc plnou zázraků kdy jsem se spolu s ním znovu narodila nikdy nezapomenu...ale s porodním příběhem ještě chvíli počkám. Stále ho zpracovávám.🤱🏽