Občas slýcháme, že máme moc dětí.
V naší zemi v současné době se to tak může zdát. Mladé rodiny dnes nebývají mnohdy podporovány ani vlastní rodinou, natož potom státem. Lidé tu jsou aktuálně ještě stále vytržení ze svých kořenů a tak je pro partnery rodičovství čím dál větší výzvou.
Protože v jedné nukleární rodině zvládnout péči o děti a domácnost+ekonomické zajištění, to je vážně nářez.
Když jsem před lety na zdravotní škole procházela praxí a viděla umírat staré lidi v nemocnicích, nechápala jsem, proč tomu tak je. Kladla jsem si tehdy mnoho otázek. Kde jsou jejich rodiny? Proč nejsou někteří z nich doma?
A dnes, potom co jsem se stala mámou, vím, že se vlastně na totéž můžeme zeptat v případě malých dětí v soukromých jeslích a hlídárnách. Proč nejsou doma? A když musí maminka do práce, co ostatní členové rodiny?
Všímám si poslední léta, že se vytrácí zájem prarodičů o svá vnoučata. Vidím to kolem sebe tak často, až mi z toho bývá smutno. Mnoho rodičů mladých rodičů jistě pracuje... ale, co jejich volný čas. Přítelkyně i mé klientky se mi pak svěřují se svým zklamáním a já jim říkám, ať se tím netrápí. Mateřství dnes nemá v naši společnosti velkou hodnotu a proto se i ženy necítí poctěny tím, že se z nich stanou “velké matky”/grandmather/babičky. Nevidí už hodnotu v tom, že by pečovaly o svá vnoučata a podílely se na výchově, jako tomu bylo dříve. Cítí potřebu realizovat se jiným způsobem. A my to musíme respektovat. Proto radím mladým rodičům, aby si uvědomili, že budoucnost máme právě teď v našich rukou my. My můžeme přepsat historii a znovu najít své kořeny. Každá jedna z nás může podpořit jednou své děti a rozvíjet své ženství v každém ohledu. A to zahrnuje mimo jiné uctít hodnotu svého mateřství, a následně také svého pra/mateřství. Být pramatkou, se kdysi těšilo velké úctě. Už jen ten název a v angličtině stále uctivý název GRAND mather o tom vypovídá. Znamenalo to doslova stát se velkou matkou. Wow!
Když budeme pečovat o své děti a děti našich dětí, můžeme pomoci uzdravit naší společnost. A spolu s tím jednou, snad, ubude starých lidí v ústavních zařízeních. Naše společnost potřebuje uzdravit, to už asi víme. A tak vždy říkám...víc lásky, víc péče a laskavosti...více podporujících ženských a sesterských kruhů...více ženských pečujících hodnot do všedních dnů...a co nejvíce v lásce vychovaných dětí.
