Odstavení od mateřského mléka


Nedávno jsme s Tobiáškem prošli proces odstavení od mateřského mléka. Ne, že bych ho nechtěla kojit dál. To já bych si moc přála kojit ho třeba i dva roky, nebo i déle. Jenomže mě limitoval můj zdravotní stav a tak mi nakonec nezbylo, než se v určitý čas rozhodnout. To rozhodnutí jsem odkládala do jeho prvních narozenin. Kolem desátého měsíce věku se mé zdravotní problémy tak vystupňovaly, že jsem si dokonce vyžádala léky na odstavení, abych mohla začít s léčbou. V lékárně jsem se následně dozvěděla, že mají výpadek a léky budou v polovině března. Protože odjakživa vnímám vesmírná znamení, rozhodla jsem se tedy odstavení ještě odložit a řešit až po prvních narozeninách. Já ani Tobi jsme ty dva měsíce nazpátek navíc připraveni nebyli.  Po prvních narozeninách jsem usilovně přemýšlela, jak odstavení nejlépe  naplánovat. Vůbec se mi do toho nechtělo. Kojení jsme si s Tobiáškem v prvních dnech po jeho narození vybojovali a moc jsme si ty společné chvilky užívali. Jenomže čas plynul a já musela už podstoupit léčbu. Bylo třeba aby se i můj hormonální systém vrátil do normálu a tak bylo odstavení skutečně nezbytnou součástí léčby.  A tak jsem na konec v května zabukovala víkend pro mě a manžela na Vysočině, bez dětí. Řekla jsem si, že nejpozději tou dobou odstavím. No a víte jak to tak bývá, že věci se ve správný čas dají sami do pohybu? Tak u nás přesně za dva týdny Tobiášek nechtěl ráno prso, ale později vypil celou láhev sunaru. V ten moment se mi moc ulevilo, protože jsem se bála, že nebude umělé mléko vůbec chtít. A přestože se vrátil potom zase k intenzivnímu kojení, mě to dodalo odvahu začít a hlavně vytrvat v celém procesu.  Už jsem věděla, že mléko z lahve může vzít na milost, takže jsem začala postupně omezovat kojení přes den. Bylo snazší ho zabavit, když se dožadoval prsu a nejdříve jsem vynechala kojení v poledne a potom odpolední. Ráno, večer před spaním a v noci jsem dál kojila, jak byl zvyklý.  Asi za týden jsem ranní kojení zkusila nahradit lahví umělého mléka. Dvakrát to vyšlo, ale třetí den dostal rýmu a kojili jsme zase ve dne i v noci. Ale já už byla v klidu. Věděla jsem díky předchozí zkušenosti, že až nemoc poleví, už to hravě zvládneme.  A taky že ano

Když se Tobi zotavil, celý postup jsem zopakovala. Kojení jen ráno, večer a v noci. Po pár dnech jsme opět zaměnili ranní kojení za láhev. No a za dva týdny už jsme kojili minimálně, jen večer a v noci. Tvorba mléka se tak postupně nenásilně snižovala a já se tak obešla i bez léků na zástavu laktace. Výluka těchto léků, mimochodem, stále trvá🤷‍♀ Poslední večerní a noční kojení jsme vynechali asi deset dní nazpátek. Přestěhovala jsem se na pět dní do pracovny a k Tobimu vstával manžel. První noc byla náročnější, ale od druhé noci se jen jednou, dvakrát vzbudil na dudlík a spal celou noc až do rána. A za pár dní se přestal budit i v noci
‍♀ Vůbec jsem nechápala, jak je to možné, když se celou dobu budil tak často k prsu. Kojila jsem třeba i pětkrát za noc a najednou nic?! No, musím říct, že i když teď dočítám knihu o dětském spánku, kde autorka doporučuje společné spaní a kojení do pozdně batolecího věku, tak mě se nakonec odstavení osvědčilo jako nejeefektnější k celonočnímu spánku🧐 Tím ale vůbec nechci tvrdit, že doporučuji všem odstavit v tomhle věku. Vůbec ne!Chtěla bych naopak říci, že každá maminka a miminko mají svůj čas. Ke všemu, stejně tak k odstavení. Já moc podporuji maminky v kojení i tříletých dětí, protože jsem přesvědčena o tom, že je to pro děti i v tomto věku zdravotně velmi prospěšné.  Stejně tak podpořím každou maminku v dřívějším odstavení a stejně tak v případném ne kojení, protože vnímám osobní limity ženy jako zásadní. 
Zkrátka jsem osobně přesvědčena o tom že neexistuje univerzální rada pro všechny.
Jen tu sdílím svou osobní zkušenost, pro inspiraci a podporu pro ty z vás, které toto téma aktuálně řeší také
A protože jsem tento článek začala vlastní zkušeností s odstavením, sepsala jsem pro vás ještě podrobný manuál postupu odstavení od mateřského mléka v přehledném shrnutí: Často totiž dostávám od maminek otázky typu:,,Jak dlouho je dost?” Ráda bych na úvod manuálu uvedla, že délka kojení je opravdu velmi individuální záležitost. Každá maminka i miminko má jiné potřeby, možnosti a také zdravotní limity. V současnosti se bohužel často setkávám s tím, že mnoho lidí pobuřuje kojení po druhém roce života, někdy i dříve. Upřímně tomu nerozumím, protože něco tak přirozeného a zdravého, by nás podle mého názoru pobuřovat vůbec nemuselo. Je to vlastně takový odraz puritánství dnešní doby.  Proto, pokud se vám během kojení stane, že by někdo negativně reagoval, ať už jakýmkoli způsobem, mějte s ním soucit. Ve skutečnosti jsou tito lidé hluboce zranění. Třeba právě jim chyběl citlivý, mateřský přístup v počátcích života a kojeni být nemohli, nebo nemohli sami kojit své vlastní děti. Chování a reakce každého člověka vždy odráží jeho samotného. Má-li s vámi někdo problém, je to jeho problém, ne váš.
A má-li společnost problém vnímat kojení jako zdravý a přirozený proces, u kterého není potřeba se schovávat, je třeba takovou společnost uzdravit. A k tomu můžeme přispět každá z nás právě tím, že své děti budeme od ranného věku zahrnovat láskou a péčí.
No a ještě vás uvedu do  statistiky v souvislosti s délkou kojení ve světě. Ovšem jsou to jen čísla a tak je berte, prosím, s rezervou. Osobně jsem číslům nikdy moc neporozuměla a tak se jimi ani neřídím. Ale pro pořádek je zde uvádím
Dle WHO (Světová zdravotnická organizace) je doporučená délka kojení dva roky. Česká pediatrická společnost doporučuje dvanáct měsíců kojení. Celosvětový průměr kojení je  4,2 měsíce, ten ovšem navyšují rozvojové země na jedné straně a snižují země západní na straně druhé. Tam je totiž kladen velký důraz na produktivitu a výkon. Tady matky brzy nastupují do zaměstnání a děti jsou většinou odkládány do jeslí, jako tomu dříve bylo i v našich zemích. Proto také značná část naší populace dlouho kojena nebyla. Naštěstí se u nás mnohé změnilo a já jsem upřímně vděčná za to, že jsou české maminky v současnosti podporovány v péči o své děti, alespoň délkou rodičovské dovolené, když už ne finančně. Jak už říkával náš přední psycholog Zdeněk Matějček : ,, Děti by si jesle nikdy sami nevymyslely." Z celého srdce s ním souhlasím a jeho publikace vřele doporučuji všem rodičům jako součást základního vzdělávání v péči o děti. A teď už k doporučenému postupu odstavení: Co se rychlosti odstavení týče, nejlepší je pozvolné odstavení, pokud nám to situace dovolí. Jestliže však musíme odstavit rychle, bude se jednat o náhlé odstavení. To je pro matku i dítě mnohem náročnější, takže k němu přistupujte jen ve velmi naléhavých případech. Na následující straně uvádím podrobný postup, jak v případě náhlého, tak pozvolného odstavení dítěte. 1)Jak postupovat v odstavení v případě plně kojeného dítěte V případě odstavení dítěte v kojeneckém věku tak činíme zpravidla v případě akutních zdravotních obtíží ze strany matky, v krajních případech. 
Pokud zastavujeme laktaci z plného kojení (tedy u dětí mladších půl roku), jsou mléčné žlázy ještě hodně stimulované a tak se tento proces zpravidla neobejde bez retence mléka v mlékovodech. Proto se takový způsob odstavení řeší většinou s použitím léků na zástavu laktace. 
U nás v české republice se běžně předepisuje dostinex, ovšem v současné době má jeho výroba dočasný výpadek.
Já doporučuji jeho užití kombinovat na noc se secatoxinem. Ten uvolňuje mléko z mlékovodů a pokud dochází k otoku prsu, nebo ucpávání mlékovodu, je vhodné jej užít a prs do úlevy mírně odstříkat. 
Před odstříkáváním prsa nahříváme a po odstříkávání chladíme. Zejména na noc je dobré secatoxin použít, pokud trpíte retencí. 
Z přírodních pros