Time management s dětmi

Občas na sociálních sítích sdílím svůj odpočinkový den. To proto, abych inspirovala další maminky. Aby si našly čas na odpočinek a relax. Protože co si budeme povídat, na to my ženy často zapomínáme nejvíce. Sami na sebe. A tak sdílím, protože se mne mnoho mých klientek ptá, jak to vlastně dělám. Jak to že zvládám péči o velkou rodinu, miminko a k tomu práci?

No a odpověď je, že to zvládám právě jen díky tomu, že jsem se naučila na sebe nezapomínat. Jako mnoho žen, i já jsem se to musela naučit. Většina z nás totiž vyrostla v takovém vzoru kde maminky zvládaly všechno. Domácnost i práci a tak jako vše kolem. No a já nevím jak vy, ale já jsem svou mámu moc často neviděla šťastnou, nebo prostě ,,jen’’ veselou a v pohodě. A dneska se jí vůbec nedivím.

I to je důvod, proč jsem s tím začala vědomě pracovat ve svém každodenním životě. Samozřejmě teď při mateřské nemám moc prostředků na to, abych měla placenou výpomoc na úklid a tak podobně. Ale řeším to tak, že aspoň na větší úklid, jako je mytí oken, si zaplatím službu jednorázově. Našetřím si na to z kapesného a nemůžu si pak třeba koupit spoustu věcí, ale za ten čas a ušetřenou energii mi to stojí. Běžně větší úklid dělám před víkendem v pátek a trochu menší po víkendu, kdy jsou všichni doma, znáte to.

Ale jinak se snažím šetřit svou energii i na jiné věci. Nákup řeším větší jednou týdně a i díky tomu plánuji předem, co budu vařit. Někdy to samozřejmě aktuálně měním, ale předběžný plán mám. Celkově mne moc baví plánovat a organizovat. Určitě i díky dobrému time managementu mohu zvládat i práci při malých dětech ale i tak pouze okrajově. Konkrétně dva a až třikrát v týdnu. Nevěřím větším podnikatelkám při mateřské, že pracují okrajově. To lžou. Buď mají doma manžela a nebo babičky na plný pracovní úvazek. Což intenzivní péče o malé děti bezpochyby je.

Myslím si, že jde vždy o to najít rovnováhu. Každá z nás ji bude mít v něčem jiném. Někdo bude chtít být několik let doma a pečovat, dělat zavařeniny, péct, vyvařovat. Jiný zase bude spěchat do práce, protože být doma ho nebude naplňovat. A je to úplně v pořádku. Jde o to najít variantu, ve které budeme nejvíce spokojené. Pak mohou být spokojené i naše děti. Například já to mám tak, že se ve mne odjakživa pere touha být doma s touhou po seberealizaci ve vnějším světě. Ale stejně vím, že nejdůležitější je cítit se v té své rutině více méně spokojeně. Pro každou z nás je velká výzva najít balanc mezi rodinou a pracovním životem. A i já se s tou výzvou dennodenně potýkám.

Průběžně také zkoumám, jestli mi zaběhnutý systém aktuálně vyhovuje. Nic není konstantní a to co mi vyhovovalo před rokem, může být dnes už úplně jinak. Proto i maminkám radím, aby se čas od času zamysleli. Co je v současné době nejvíce vyčerpává? A následně jak takové situace co nejvíce eliminovat, popřípadě vyloučit úplně ze svého harmonogramu. Pak doporučuji přezkoumat i seznam svých běžných povinností. Na první pohled nedělají problém, ale stokrát nic umořilo vola. Doporučuji čas od času položit si jednoduché otázky typu :,,Je možné nějaké úkoly delegovat na jiné členy rodiny? Babičku, tetu, tatínky? Nebo třeba i někoho ze známých? Kde mohu ušetřit trochu času na sebe a své potřeby?” Věřím že pro sebe vždy můžeme udělat víc. Na odvedení do školy či školky můžete například požádat sousedku, která vodí své děti do stejné školy. Na kroužky se můžete domluvit s dalšími z rodičů a střídat se v rozvážení dětí. A je toho spoustu, co můžeme ušetřit ze své vlastní energie.

Například u nás doma je to tak, že každé ráno vypravuje starší tři děti do školy a školky můj manžel. Protože po nocích kojím Tobiho, je pro mne ranní spánek moc důležitý. I tak jsem pořád v mínusu. Na ráno dětem vždy nachystám svačiny, snídaně, aktovky, batůžky i oblečení. To jim chystám do pojízdného vozíku rakskog z Ikea. Děti už jsou na to zvyklé, ráno se po probuzení sami oblečou a dorazí na snídani, kde už mají nachystané jídlo. Manžel jen naleje dětem čaje a dohlédne na to, aby se včas najedli a vypravili. Starší kluci odchází do školy sami, máme ji totiž hned za domem. To je opravdu velká výhoda protože sami chodí i z družiny a já se nemusím honit. Dcerku manžel vozí do školky a potom přijede domů v týdnu často až před osmou večer. Odpoledne a podvečery jsou tedy převážně jen na mě, ale už jsem si zvykla a máme s dětmi zaběhnutou svou rutinu.

Můj běžný pracovní týden vypadá tak, že s Tobim vstáváme po osmé hodině a po společné snídani se mu dopoledne pověnuji. Pondělky a pátky jsme spolu doma a já u toho pečuji o domácnost a navařím. Úterky, středy a čtvrtky dopoledne většinou pracuji. Čtvrtky tráví Tobi s mým mužem a já vedu lekce baby jógy, nebo osobní konzultace. V úterý a středu Tobiho na tři až čtyři hodinky nechávám u nás doma s paní na hlídání a věnuji se konzultacím, nebo jiné práci. Je to čas, kdy třeba vznikají moje články na blog. No a každé odpoledne od jedné jsem doma, věnuji se Tobimu, když se mi poštěstí že spinká déle jak hodinku po obědě, tak vyřídím mejly a objednávky. Tu první využiji na klid na svůj oběd a kávu. To si prostě nenechám vzít

Odpoledne přicházejí domů starší děti, se kterými dělám úkoly, cvičím logopedii a chystám se s nimi na odpolední zájmové aktivity. Kluci na kroužky už chodí sami a Ella má dvakrát týdně čtyřobor. Jednou týdne ji tam vede spřátelená maminka ze stejného kroužku a jednou vedeme obě holčičky my. Buď já, nebo manžel podle aktuální situace. Abych nezapomněla, v úterý v podvečer hlídá všechny děti vždy můj exmanžel. Pro děti je to skvělé protože se na tátu vždycky moc těší a já aspoň mohu v tom čase vézt předporodní kurzy pro nastávající maminky. Moc mne to baví a jsem tak daleko víc v rovnováze. Pátky odpoledne a víkendy se věnuji jen rodině. A sobě. Každou sobotu si přispím já a v neděli dopřeji totéž svému muži. Oba jsme často v noci vzhůru, takže dopoledne funguje s dětmi zatím vždy jen jeden z nás. Starší děti si po ránu sledují pohádky a dost často si vystačí mezi sebou, to je jedna z výhod velké rodiny

Tak to jen malá inspirace pro vás, které často přemýšlíte, jak vyvážit svůj denní rozvrh tak nějak harmonicky

Jsem přesvědčena, že nemusíme všechno a za každých okolností zvládat úplně sami. Pokud se o to přesto snažíme, je to šílený ideál a není dlouhodobě udržitelný. Alespoň tedy ne, pokud se chceme udržet v plném zdraví a dobré náladě📷

Takže jestli jste doteď váhali, jestli si nezaplatit občas úklid, nebo nedomluvit výpomoc v nejbližším okolí, už prosím neváhejte To, že pečujete o své malé děti, muže a domovy, je skutečně hodně práce. Když začnete delegovat, po čase zjistíte, že z toho navíc těží celá rodina. Spokojená maminka = spokojená celá rodina. To je docela jednoduchá matematika, co říkáte? Krásné a co nejvíce harmonické dny přeji nám všem.