Ženskost je dar. Dostala jsem do vínku hodně ženskosti. Odjakživa jsem byla typická holčička. Hrála jsem si s panenkami, zajímala se o miminka a pořád jsem o něco a někoho pečovala. O mladší sourozence, neteře, bratránky a sestřenice. O sousedovic děti které jsem vozila v kočárku. O zvířátka. A taky jsem zachraňovala žížaly, šneky a hmyz před utonutím v bazénku. Toužila jsem mít velkou rodinu a být hlavně maminkou. A ženou.
Na základní škole jsem trochu trpěla. Snaha o genderově vyrovnanou výchovu narážela na mou intuitivní povahu. Nerozuměla jsem tomu proč po mne chtějí na tělocviku to co po spolužácích. Dodnes vzpomínám na hodinu tělocviku, kdy mne učitel nutil dělat kliky a sklapovačky, jako uměli mí spolužáci a protože mi to nešlo, posílal mě běhat okruhy. Na technických pracích jsem v liché týdny trpěla, ale kuchyňky jsem milovala. Logické myšlení mi nešlo vůbec a za to analogické mne nikdo nepochválil. Nějaký čas jsem byla přesvědčena o tom že nic moc nedokážu. Protože ty mé ryze ženské pečující vlastnosti nikdo neocenil. Tenkrát.
Naštěstí jsem si vybrala zdravotnickou školu a potom už jsem si nikdy nezoufala. Během studií na vysoké škole jsem už začínala chápat, že mé poslání je tady. Mezi ženami. Pomáhat ženám stát se maminkami a pečovat o své děti a ženství. Rozvíjet a kultivovat svou ženskost nás ve škole neučili. Přitom pro náš život je to mnohem důležitější. Vztah západní společnosti ve vztahu k ženství je už delší dobu pokřivený. Asi někde během průmyslové revoluce kdy se mužské/racionální postavilo nad ženské/animální došlo k podhodnocení ženské energie. Následky neseme dodnes. Stačí se rozhlédnout na kolik jsou finančně ohodnoceny ženské, pečující profese narozdíl od těch mužských. A přitom jsou stejně důležité. Měly by být tedy, logicky, stejně ctěné. Rovnováha je klíčové slovo.
Usilujeme o ni. V našich vztazích a v každodenním životě. Buďme sami sebou a nebojme se předsudků. Oceňme naše matky a babičky. Díky nim jsme naživu. Ony jsou hodny naši lásky a úcty. Skrz ně mohl přijít nový život. A skrz nás, ženy, přichází život další. Tak si ho važme. Važme si daru svého ženství. Naučme se jej ctít a o ně pečovat. A předávejme tuto moudrost našim dcerám.
Žijeme v jedinečné době, kdy můžeme navázat na naše kořeny a uzdravit naše ženství. Když se nám to podaří, mnoho se změní. Navrátíme-li se k rovnováze, uzdraví se naše společnost. Možná na to nebude úplně stačit naše jedna generace. Ale věřte mi, má to smysl už teď. Protože když to předáme našim dětem, budeme k nim přistupovat jinak a budeme s nimi obnovovat tradice, oni už to budou žít dál a předávat dalším generacím📷